Zvěřina a jehněčí

Pamatuju si, jak jedny Velikonoce mě k sobě pozval místní četník Kabrda s takovým tím slavnostním výrazem, co značí, že se bude dít něco velkýho. Nesl si v síťovce jehněčí hřebínky a povídá: „Tohle, Kaiser, není na každej den. S tím zacházej opatrně, nebo tě vyženu z chalupy.“ No a jak tak sedíme, popíjíme a plánujeme, najednou z něho vypadne, že je chce „jen tak prásknout do trouby“. No a to jsem...

Starej Bárta by vám o jehněčím mohl vyprávět. Dostal stehno za flašku, pak s ním ráno stál v kuchyni jak s novorozencem a tvrdil, že ho „v troubě určitě zničí“. Pes se na něj prej díval podezřele, ženská už dělala místo v mrazáku – no zkrátka celá ta velikonoční klasika, když se člověk bojí masa víc než švagra. Já to vzal s trochou fištrónu. Napichoval jsem lák rovnou ke kosti, šetrně, přesn...