Onehdá se u mě zastavil soused Vokurka. Starej rybář s knírem jak císařpán a fantazií, za kterou by se nemusel stydět ani baron Prášil. Prej na Novejch Mlýnech chytl třímetrovýho sumce. Dvě hodiny ho tahal, prut div nepraskl, loďka šla málem ke dnu a nakonec se mu ten moby dick urval. „Vokurko, tři metry? To se mi nějak nezdá!“ „Mně taky ne, Kaiser. Když jsem to vyprávěl minule, měl jen dva a půl.“

Jestli měl ten sumec opravdu tři metry, to už se asi nedozvíme. Ale jedno vím jistě. Když se pořádnej kus sumčího masa naloží do dobrýho láku a pak pěkně pomalu vyudí, je to bašta, kvůli který stojí za to vytáhnout udírnu.

Tak dost řečí, panstvo. Jdeme na to!

Postup

Nejdřív si nachystáme lák. V jednom litru vody rozmícháme Helmutův nakládací lák a necháme ho mírně povařit, aby koření pustilo všechno to dobrý. Pak přilijeme studenou vodu a lák necháme pořádně vychladit v lednici. Do teplýho láku rybu rozhodně nedáváme!

Sumce si ostrým sekáčkem naporcujeme na pěkný, stejně široký podkovy, zhruba 3–4 cm. Přebytečnej tuk ořízneme a maso naložíme do vychlazenýho láku. Tam si pěkně poleží 3 dny v chladu.

Po třech dnech podkovy vytáhneme, opláchneme od slizu a pořádně osušíme papírovejma utěrkama. Pak je napíchneme na háčky nebo vyskládáme na rošt. Hlavně ať se jednotlivý kousky nedotýkaj, aby měl kouř kudy proudit.

Udírnu nejdřív nastavíme na 50 °C a necháme sumce hodinku osychat bez kouře. S tímhle si dáme na čas, protože suchej povrch je základ pěknýho vyuzení.

Potom zvedneme teplotu na 80 °C, přidáme poctivej kouř z našeho Rybího blendu a udíme zhruba 5 až 6 hodin, dokud podkovy nechytí krásnou zlatavou barvu.

Hotovýho sumce vytáhneme z udírny a necháme chvilku odpočinout. Pak už stačí jen pár kapek citronu, pořádnej krajíc chleba a můžeme hodovat.

A kdyby se Vás někdo ptal, jak velkýho sumce jste to vlastně vyudili, klidně si pár centimetrů přidejte. Soused Vokurka by Vám jistě vysvětlil, že u rybářů se tomu neříká lhaní, ale odhad délky za ztíženejch podmínek.

Tak ať Vám chutná, panstvo!

 Tak raušovní uzení!